Všechna zápalná rozpouštědla mají svou vlastní teplotu samovznícení.
Pojem teplota samovznícení je definován jako minimální teplota, při které může směs rozpouštědla a vzduchu spontánně vznítit a hoření může proběhnout i bez vnějšího přívodu tepla.
Aby se zabránilo samovznícení je zřejmé, že povrchová teplota destilačního přístroje musí ležet pod teplotou samovznícení rozpouštědla.
Tyto teploty se dělí do skupin nebo teplotních tříd.
| Teplotní třída | Maximální povrchová teplota |
|---|---|
| T1 | 450˚C |
| T2 | 300˚C |
| T3 | 200˚C |
| T4 | 135˚C |
| T5 | 100˚C |
| T6 | 85˚C |
Přístroje v teplotní třídě T1 mají maximální povrchovou teplotu 450°C. Pomocí těchto přístrojů mohou být destilována pouze rozpouštědla s teplotou samovznícení nad 450°C a patří do třídy 1.
Téměř všechna rozpouštědla, která se používají v průmyslovém čištění, mají teplotu samovznícení nad 200°C, a příslušejí proto do teplotní třídy T1, T2 nebo T3.
Pokud přístroj odpovídá teplotní třídě T2, lze destilovat pouze rozpouštědla třídy T1 a T2, jejichž teplota samovznícení leží nad 300°C.
Pokud přístroj odpovídá teplotní třídě T3, lze destilovat rozpouštědla třídy T1, T2 a T3, jejichž teplota samovznícení leží nad 200°C.
Destilační přístroje jsou sériově vyráběny v teplotní třídě T2 nebo T3.
Například:
Aceton
Teplota samovznícení: 535°C
Teplota varu: 56°C
Teplotní třída: T1
Může být destilován pomocí destilačního přístroje třídy T2 i T3
Podle teplotní třídy destilovaného rozpouštědla se volí typ destilačního zařízení a jeho bezpečnostní termostaty.
